Otvírání studánek

        Lidé od nepaměti studánky uctívali. Nejenže jim přisuzovali tajemnou moc, ale opředli je také mnohými pověstmi. Podle nich se o studánky staraly vodní víly. Dokud byl pramen čistý, měli se lidé dobře….
        I studánky chtějí být čisté,

        tak jako, děti, vy jste.

        I jim se stýskalo již po jaru...

        Tyto verše pozvaly děti i jejich rodiče na putování za studánkou v neděli 4. 5. 2008. Pod lomem, nedaleko Městských skal, jsme objevili studánku, jež byla zapadlá do bahna, koukala na nás smutnýma očima, prosila o pomoc. I když každá studánka má svoji studánkovou vílu, pustili jsme se po krátkém pozdravení ihned do práce. Víla nemá po zimě dostatek síly, aby na všechnu tu práci stačila. Bahno, kamení a spadané listí jsme lopatičkami a hrabičkami nabírali do kyblíčků a vynášeli na místa, kde slunce pálí nejvíce, aby sluneční paprsky vytáhly z bahna vše temné a mohla se z něj stát opět úrodná půda.

Nejedna studánka malá

se o pramínek bála,

aby nezapadl do kalu,

bahna a kamení,

tak jako člověk do soužení.

Ani trochu vláhy by v ní nezbylo.

Vždyť každá studánka v lese

na hladině nebe nese.

Kdyby jí nebylo,

o zem by se rozbilo.

Králko, milá králko,

studánko, rubínko,

proč tebe zkalili, proč tě zarmoutili?

Krátké dny a dlouhé noci,

byla jsi tu bez pomoci.

Králko, milá králko,

studánko, rubínko,

už jsi v naší moci.

     Poté královnička obřadně vylila vodu z čisté studánky do všech čtyř světových stran a přichystala tak studánku pro vílu, která ji může na počátku léta otevřít svým stříbrným klíčkem.

    S pocitem dobře vykonané práce jsme se se studánkou rozloučili a vydali se na cestu domů. Studánka se stala životadárnou pro všechna lesní zvířátka.

         ...nebe plné hvězd se ve mně třpytí, dávám lidem dobrou vodu k pití.

Prohlédněte si fotogalerii!